Malá stylizovaná hospůdka se zabijačkovými specialitami, praktické komentované ukázky práce řeznického mistra a samozřejmě program pro děti včetně tematického představení Tři prasátka, takový bude desátý ročník tradiční lednové akce Letenské prase aneb Zabijačka v muzeu, kterou tuto sobotu 28. ledna pořádá Národní zemědělské muzeum v Praze.

Domácí zabijačka byla, je a zřejmě vždy bude atraktivní událostí. Nejde o pouhé zabití a zužitkování vykrmovaného a opečovávaného zvířete, je to prostě rituál se vším všudy, má svou organizaci, řád i důstojnost; je to oslava života a uvědomění si jeho podstaty. A právě to mohou dospělí návštěvníci v muzeu svým dětem názorně ukázat a vysvětlit. Přímo v centru Prahy se tak mohou děti dozvědět, že řízky opravdu nerostou v hypermarketech a že dobrý chovatel o svá zvířata dlouho před porážkou pečuje a doslova je piplá.

Kdo pochopí, bude moci ochutnat z nepřeberné nabídky zabijačkových pokrmů. I jejich složení a úprava jsou zajímavou exkurzí do historie, jak říká ředitel pražské pobočky NZM Jiří Houdek: „Zabijačky a zpracování vepřového má v našich končinách velmi dlouhou tradici, která se v původní podobě dodneška udržela ve čtyřech regionech: v jižních a západních Čechách, na Vysočině a na jižní Moravě. Přesto je vepřové velmi populární napříč republikou, ne nadarmo je knedlo-zelo-vepřo považováno za národní pokrm. Domácí zabijačka je přitom rituálem, který se dochoval i u našich sousedů, například v Polsku a na Slovensku, kde je, na rozdíl od třeba Bavorska s Rakouska, podobná i úprava jednotlivých pokrmů, použité ingredience a koření i pořadí zabijačkového jídelníčku – od ovaru přes bílou a tmavou polévku, přes prejt, jitrnice, jelítka až ke guláši, pečenému masu, tlačence a sulcu.“ To všechno budou moci návštěvníci Národního zemědělského muzea v sobotu nejen ochutnat, ale také od mistra řezníka Hudery zjistit, jak se jednotlivé speciality připravují.

Komentované ukázky práce řeznického mistra budou na muzejním dvoře probíhat v 11, 13 a 15 hodin. Odpoledne potom oživí divadelní představení pro děti, Tři prasátka prožijí svůj dramatický příběh ve 14 a v 16 hodin. Kromě toho jsou připraveny výtvarné a řemeslné dílny a samozřejmě stylizovaný hudební doprovod. Komu bude zima, může se ohřát v improvizované hospůdce v přízemním sále muzea, nebo vystoupat do prvního patra, kde bude opět otevřena malá kavárna s velkým zázemím pro děti. Návštěvníkům jsou samozřejmě k dispozici i expozice muzea. Akci doplní informace o původních plemenech prasat, kterou speciálně pro tuto akci připravil Výzkumný ústav živočišné výroby.

Domácí zabijačka má překvapivě dlouhou tradici. Jde o akt, který naši prapředkové pravidelně provozovali už od 9. až 7. tisíciletí před naším letopočtem. Už tehdy člověk uměl prase, které domestikoval, zužitkovat se vším všudy – zpracovat maso, vnitřnosti včetně střev, krev, kůži i štětiny, z kostí pak vyráběl nástroje a ozdoby. Tehdy byl ovšem hlavní součástí domácí zabijačky rituál, který jednak demonstroval rodovou pospolitost, jednak směřoval k instinktivnímu oceňování vnitřností zvířete. Ty totiž obsahovaly nejvíc živin a z biologického hlediska byly nesmírně hodnotné. Proto patřily v rodové hierarchii těm nejvýše postaveným, případně sloužily jako dar vzácným hostům a musely být speciálně upravovány.

To se napříč staletím příliš nezměnilo, stejně jako fakt, že do domácí úpravy vepřového masa téměř nepronikla mechanizace ani modernizace nástrojů – hlavní roli stále hrál (a hraje) ostrý nůž a dovednost řezníka. Ta se stále zdokonalovala, proto také vznikly ve 13. století první masné krámy a začaly se konstituovat první řeznické cechy. Vážnosti a také mnohých privilegií pak dosáhli tuzemští řezníci významným zásahem do naší historie, a to v době, kdy Prahu obsadila korutanská vojska, konkrétně 28. listopadu 1310. Řezníci se tehdy u kláštera svatého Františka na žoldnéře vrhli, svými sekerami (širočinami) prosekali městskou bránu a umožnili tak mladému Janu Lucemburskému vstup do hlavního města království. Za tento čin se stali privilegovaným cechem s právem chodit v čele průvodu řemesel. Do znaku dostali na jedné straně otevřenou bránou a dva ozbrojence, kteří ji prosekávají, na druhé jednoocasého bílého lva bez korunky. Později se znak změnil do dnešní podoby – na bílého lva, který v prackách svírá širočinu.

„Navíc byla domácí zabijačka událostí, při níž se v zimním období od Vánoc až do masopustu scházela celá rodina, příbuzní, přátelé a sousedé. A na to chceme navázat a uspořádat podobně přátelské setkání, byť ve větším,“ uzavírá pozvánku ředitel pražské pobočky NZM Jiří Houdek.